Uvažujete vy sami nebo někdo z vašeho okolí o pořízení vodicího psa? Nevíte, co vás čeká v životě se čtyřnohým průvodcem? Nevíte, kolik vás bude stát tato "pomůcka"? Obáváte se, že vaše životní podmínky vám nedovolí vodicího psa mít? Pokusím se postupně všechny nejasnosti kolem žádosti, podmínek, a užívání psa otevřít a objasnit.
Rozhodnutí o pořízení pomůcky vodicí pes by mělo v každém případě být rozhodnutím velmi uvážlivým a zodpovědným. Pes jako živý tvor vstoupí každému do života nejen jako pomocník a dobrý společník, ale bude vyžadovat také náležitou péči. Nedá se vypnout a uložit do skříně, nedá se opustit, byť na jediný den, aniž by se o něj někdo postaral. Pes je svému majiteli k dispozici celých 24 hodin denně, ale musí tomu být i naopak. Každý, kdo si psa pořídil, má v něm nejen ochotného průvodce, ale i společníka a kamaráda, musí s ním však počítat jako s pevnou součástí svého života. To jsou důvody, proč přes svou nespornou pomoc svým majitelům si každý zrakově postižený vodicího psa nepořídí.
A to je první, velmi důležitá otázka - komu doporučit vodicího psa. Nejzákladnější podmínkou je vědět, do jaké míry je pes schopen pomoci, a jeho schopnosti nepřeceňovat. Proto může být pes účinným pomocníkem pro toho, kdo již akceptoval svou zrakovou vadu, nečeká od psa náhradu očí vlastních, ale jen účinnou pomoc. Kdo zvládl svou životní situaci a je schopen sám o sebe se postarat, zároveň má alespoň základy prostorové orientace a užívání dlouhé bílé hole. Pes není "spasitel" nepomůže tomu, kdo se sám alespoň v okolí bydliště neorientuje. Člověk je vždy ten, kdo psa poveluje a "řídí". Ten, kdo si nechá psa vstoupit do života, musí počítat i s jeho nedostatky (chlupy a prach v bytě, případné nemoci psa, zajištění každodenní péče o psa i při nepřítomnosti majitele, apod.); pes o váze mezi 20 až 40 kg by neměl být nepřekonatelný problém při manipulaci (např. koupání psa, návštěva veterináře, apod.). Každý musí být dostatečně informovaný, musí být schopen ovládat a zvládat, případně rozvíjet schopnosti psa. Dostane živého tvora s vlastní osobností, kterou musí pochopit, aby dosáhl funkční spolupráce se psem. Zde se již dá odpovědět na první otázku. Dříve, než člověku překročí práh jeho domu vodicí pes, musí mít dostatek všech informací o tom, co ho v životě se psem čeká. Tyto informace musí zajistit dodavatel psa.
Otázka druhá - od koho si psa pořídit. Od roku 2001 se změnil způsob financování výcviku vodicích psů. Tato změna se týká těch, kteří se přípravou psů průvodců zabývají. Bohužel, zároveň nebyly stanoveny žádné přísné podmínky pro dodavatele vodicích psů o tom, jak by měla příprava psa a příprava klienta na jeho převzetí vypadat. Ten, kdo se výcvikem zabývá, nemusí nikde prokazovat jakoukoli kvalifikaci. Nemá žádné povinnosti v podávání informací a péči o klienta a je pouze na žadateli samotném, aby se rozhodl, od koho si psa pořídí. Informační materiály všech subjektů jsou pochopitelně pouze pozitivní až superlativní, ale zároveň málo transparentní, a je pouze na svědomí každého, zda jsou pravdivé. Podle čeho by se měl tedy případný žadatel o vodicího psa rozhodovat?
Hlavně podle toho, jak o něj bude v době přípravy na převzetí psa a také po předání psa pečováno. Každý žadatel o psa musí mít dostatek informací i praktických dovedností dříve, než mu je pes předán. Zároveň by měl dodavatel psa vyžadovat co nejvíce informací o žadateli. "Co člověk, to originál", to samé platí samozřejmě i u psů. Ani v rámci jednoho plemene se nenajdou dva jedinci úplně stejní. Ti, kteří mají o psa zažádáno, mají nejen různé povahové vlastnosti, ale také velice různorodé požadavky. Ty vyplývají z mnoha různých faktorů týkajících se místa bydliště, zaměstnání, míry zrakového postižení, rodiny, apod. Lze bez nadsázky říci, že práce na přípravě a vyhledávání ideální dvojice je to nejdůležitější a nejzodpovědnější pro úspěšnost spolupráce člověka a psa. Proto by se žadatel o psa neměl bránit někdy i zdlouhavé, pro někoho náročné (cestování na školení, předávání psa, apod.) přípravě na převzetí psa, podávání informací o své osobě dodavateli. To vše umožní dodavateli výběr vhodného psa. Zároveň vyžadovat od dodavatele informace o jeho kvalifikaci: členství v mezinárodní organizaci, která zaručuje kvalitu práce dodavatele, množství předaných psů v ČR, poměr psů předaných a vyřazených pro nevhodnost k výcviku, možnost návštěvy dodavatele. Vyžadovat informace o službách dodavatele po předání psa. To znamená pomoc při řešení případných problémů, dojíždění za klientem, možnost vrácení nebo výměny psa. Dodavatele, který informace před předáním nepodává, ani je od žadatele nevyžaduje, raději opustit.
Otázka třetí - samotné předávání psa. Předávaný pes musí být řádně docvičen a připraven k předávání. Doporučuji nikdy si nenechat vnutit do života nedocvičeného psa "na vyzkoušení" s tím, že bude-li se žadateli líbit, potom bude docvičen. Je to pouze hra na city, po krátké době si člověk na psa zvykne, i když je to pes pro něj nevhodný. Pozor u dodavatelů, kteří cvičí psy i do zahraničí. Při předávání psa vráceného ze zahraničí, je naprosto neprůhledný důvod vrácení. Vždy vyžadovat všechny informace o konkrétním, předávaném psu. A to jak z hlediska jeho přípravy od štěněcího věku, povahy, temperamentu, tak i z hlediska zdravotního stavu. Doklad o řádném výcviku psa, osvědčení od veterinárního lékaře o zdravotním stavu vyžadovat v písemné podobě.
Předávání psa musí být vedeno dostatečně dlouhou dobu (min. 7-10 dní). V prvních dnech předávání nebývá pes spolehlivý, z hlediska psychiky psa a schopnosti psa akceptovat novou životní situaci nelze předávání zkrátit. Ideální je, pokud první část předávání probíhá u dodavatele, v prostředí, které je důvěrně známé pro psa. Psu se nedá předem vysvětlit, že v jeho životě nastane změna, musí si novou situaci prožít. Postupným zvykáním na nového majitele a poté teprve na nové prostředí, probíhá předávání podstatně klidněji jak pro psa, tak i po jeho majitele. Také proto, že v prvních dnech společného života pes svého nového pána ještě úplně nebere vážně, měl by mít člověk v situaci, kdy si neví rady, nablízku účinnou pomoc. Teprve druhá část předávání by měla probíhat v místě bydliště. Člověk a pes se již znají a pro psa je v novém prostředí jeho nový pán nejbližším partnerem, u kterého nachází oporu. Celé předávání, včetně výuky tras probíhá pochopitelně pod dohledem odborného instruktora. Všechny komplikace po předání musí mít čerstvý majitel psa s kým řešit. Drobné, či větší problémy v začátcích společného života s čtyřnohým průvodcem prožívá téměř každý. Proto je nezbytně nutné, aby dodavatel byl nápomocen při jejich řešení, a to po celou dobu činné služby psa.
Doufám, že se mi podařilo rozkrýt některé nejasnosti pro pořízení vodicího psa. Při zodpovědném přístupu k tomuto rozhodnutí, přinese dobře vychovaný a vycvičený psí kamarád do života spoustu radosti. Pes není jen průvodce připravený vydat se na cestu kdykoliv si jeho majitel vzpomene, je to i přítel a společník, který se stává na svém majiteli plně závislý a tím jej mnohdy vrátí o krok zpět do normálního života. Pravidelné procházky, za každého počasí, samostatné cestování bez lidského průvodce, navazování kontaktů s lidmi ve svém okolí, ztrácení ostychu za své zrakové postižení, to jsou jen příklady pozvednutí osobnosti zrakově postiženého pořízením vodicího psa. Každému, kdo toto rozhodnutí udělá a tím rozšíří rodinu zrakově postižených pejskařů, přeji hodně krásných zážitků s jejich chlupatým kamarádem a hodně šťastných kilometrů na společných cestách.